Ještě celí rozespalí se trousíme z autobusu do chladného a mokrého rána. S obavami pokukujeme po šedé obloze a doufáme, že se počasí umoudří. Naše putování začíná pár kilometrů za městečkem Kals am Grossglockner. Déšť nás pozlobil ještě na začátku cesty, ale pak jsme už mohli plně vychutnávat výstup. Obdivujeme to rozlehlé nekonečné údolí, které necháváme pomalu za sebou, a oči nám utíkají k ledovci před náma a pátrají po chatě, ve které budeme přespávat. Konečně vykukuje mezi kameny. V nohách máme zhruba 8km a 1300m převýšení, tak radostně vítáme teplo a pohodlí Stüdlhütte (2802m). Vedoucí Tony nás ještě informuje co a jak s lanem, k čemu cepín a mačky, pak si balíme věci na zítřejší výstup a hurá do spacáku. Teda jak kdo...

Budíček v 5 hodin byla dost nepříjemná záležitost, obzvlášt, když venku tak fučí. V 6:30 opouštíme chatu a míříme k ledovci Ködnitz Kees, kde nás zastihne východ slunce. To je také naposled, kdy dnes sluníčko vidíme. Máme totiž namířeno nahoru do té mlhy. Dbáme Tonyho hesla "na suché tričko" a pohodovým tempem postupujeme ledovcem. Pak se svah trochu víc nakloní a my se škrábeme podél skalisek vzhůru až pod kamenitý hřeben. Docela slušným terénem skřípeme mačkama o kameny a pomalu se blížíme k Erzherzog Johann Hütte (3454m), kde nás čeká odpočinek. Počasí stále nic moc, mlha, nic nevidíme. Fouká a občas chumelí. Ale mohlo by být i hůř. Za chatou nás čeká strmější sněhové pole a pak další, teď už vrcholový hřeben. Možná dobře, že je ta mlha. Zdá se, že ty kolmé stěny z obou stran hřebene končí někde hluboko dole. Ale to už míjíme Kleinglockner a v mlze před náma prosvítá vrcholový kříž. Kolem 14. hodiny jsme všichni na nejvyšším vrcholku Rakouska. Dolů to jde nad očekávání dobře a po hodině už zase stojíme před Erz. Johann Hütte. Ale raději hned upalujeme dál. Těšíme se do tepla Stüdlhütte a na zasloužený odpočinek.

Následující den se probouzíme a venku bílo. Než ale opustíme chatu, sníh zmizí. Sestupujeme do údolí Ködnitztal, kde u Lucknerhausu na nás čeká autobus. Máme štěstí, na chvíli se rozestoupí mraky a my žasneme nad celým masivem Glockneru. Nádhera. Pak naše kroky a hlasy ztlumila mlha a dala nám tak možnost si sestup ještě víc vychutnat a načerpat novou energii.

A jako na začátku nás déšť vítal, tak se s námi i loučí...